Odpověď starýho trempa je jasná: „Protože mokrý dříví nehoří, v..e!“ Ano, mokré dřevo nehoří. Stále dokola a dokola to opakujeme a stále dokola a dokola lidé spalují v krbech, kamnech a kotlích dřevo nedostatečně vysušené. Pokud Vás ale zajímá, proč vlastně je spalování nedostatečně vysušeného dřeva tak škodlivé, tak si pojďme rozebrat, jak vlastně hoření dřeva probíhá. Pokud poznáte, jak probíhá proces hoření, nebo vlastně nehoření vlhkého dřeva, pomůže Vám to topit lépe – protože budete už navždy topit pouze dřevem suchým.
Hoření je chemická reakce – okysličování a uvolňuje se při ní tepelná energie, která byla vázaná jako energie chemická ve dřevě. Kvalitně vysušené palivové dřevo má cca 15% vlhkosti, dobře hoří a krásně hřeje. Dřevo ve vegetačním období může mít až 60% vlhkosti a pak není schopné si samo udržet hoření bez dodatečného přísunu energie. Prostě – energie, kterou by dřevo uvolnilo svým hořením nestačí na vypaření vody ve dřevu obsažené. A je-li energie uvolněná nějakou chemickou reakcí menší, než energie potřebná k jejímu průběhu, tak se daná reakce zastaví. Spalování vlhkého dřeva pak probíhá mezi těmito mantinely.
Dřevo je složené ze tří hlavních skupin látek – celulózy, hemicelulózy a ligninu + mnoha dalších sloučenin. To jsou všechno tuhé látky, chemicky jde o složité polymerní sloučeniny. Hoření dřeva ovšem probíhá hlavně spalováním látek v plynné podobě – formou plamenů. Až v poslední fázi hoření, především u tvrdého dřeva, dochází k spalování tuhé fáze – to jsou ty rozžhavené uhlíky, v podstatě se jedná o hořící dřevěné uhlí, které hoří téměř bez plamenů. Hoření dřeva je tedy sled velmi složitých chemických reakci, kdy je nejprve nutné původně složité tuhé látky rozštěpit na jednodušší látky plynné, což se děje působením vysoké teploty. Dřevo pro jeho zapálení je tedy nutné na tuto teplotu nejprve zahřát, aby se plynné látky uvolnily a bylo je možné zapálit či se případně vzňaly. Hoření je oxidace těchto plynných látek, tedy jejich slučováni s kyslíkem ze vzduchu a uvolňuje se při ní teplo. Spalováním těchto plynných látek pak musí vznikat dostatečná teplota, která umožňuje další štěpení dřeva a uvolňování plynných hořlavých látek z něj a tak stále dokola… Podstatné je, že k udržení této reakce, tedy k štěpení dřeva na jednodušší plynné látky, dochází až při teplotě dřeva vyšší než cca 275-300 st. C. Ovšem voda obsažená ve dřevě se mění z kapaliny na vodní páru již při teplotě 100 st. C, tedy dříve, než se uvolní hořlavé plynné látky ze dřeva. Při hoření dřeva tedy musí dojít nejdříve k jeho úplnému vysušení, aby mohlo hořet! A voda má tu vlastnost, že k její přeměně z kapaliny na plyn = vodní páru, tedy k jejímu vyvaření, je třeba ohromné množství energie. Jde vlastně o největší množství energie ze všech látek. To je první problém při spalování vlhkého dřeva – teplo, potřebné k vysušení vlhkého dřeva chybí k jeho ohřátí na teplotu, která je nutná k jeho rozštěpení na plynné látky, které hoří. Vlhké dřevo hoří pomalu a nekvalitně, případně zcela uhasne. Krb či kamna nedokáží poskytnout výkon, který výrobce deklaruje a který očekáváte.
Po uvolnění hořlavých plynných složek ze dřeva je potřebné je udržet při vysoké teplotě po dostatečně dlouhou dobu, aby stihly zreagovat s kyslíkem ve vzduchu, tedy shořet. Moderní krby a kamna pracují s vysokou teplotou hoření, do plamene se přivádí předehřátý sekundární či terciální spalovací vzduch, plamen prochází kolem rozžhavených ploch z šamotu výstelky topeniště. To vše proto, aby prohoření spalin bylo dokonalé, aby byla uvolněná veškerá energie hořlavých látek. Při spalování vlhkého dřeva jsou však hořící spaliny naředěné velkým množstvím vodní páry a kyslík se nedostane ke všem hořlavým částicím. Hořící spaliny mají nízkou teplotu, přiváděný spalovací vzduch není dostatečně předehřátý. Chemická reakce, tedy hoření, proto neproběhne zcela, ale jen částečně. To je druhý problém při spalování vlhkého dřeva - plynné hořlavé látky uvolněné ze dřeva, které nezreagují plně s kyslíkem, neuvolní veškerou energii a odejdou bez užitku komínem. Při spalování vlhkého dřeva část hořlavých látek neshoří a prostě Vás neohřeje.
Jak jsme uvedli na začátku - spalování dřeva je sled složitých chemických reakcí. Ovšem jiné reakce probíhají při vysoké teplotě a jiné při teplotě nízké, jiné při přítomnosti velkého množství vodní páry a jiné při malém množství vodní páry. A vznikají jiné chemické meziprodukty, uvolňují se jiné plynné hořlavé látky. Bohužel – při nízké teplotě a za přítomnosti velkého množství vodní páry vznikají daleko jedovatější chemické látky, než při teplotě vysoké a bez přítomnosti vodní páry. A jak jsme si uvedli v předchozím odstavci – část uvolněných plynných hořlavin v studeném plameni při spalování vlhkého dřeva neshoří a odejde nespálena do komína. To je třetí problém – při spalování vlhkého dřeva se uvolňuje do komína – a pak i do ovzduší – mnoho nespálených či jen částečně spálených, jedovatých chemických látek. Prostě otravujete sebe i okolí, obrazně i doslova, jedovatým dýmem.
Vodní pára a nespálené plynné látky uvolněné ze dřeva neodcházejí jen bez užitku komínem. To vše se také sráží a kondenzuje uvnitř krbové vložky, krbových kamen či kotle, v kouřovodu a v komíně. Ke srážení a kondenzaci dochází o to snáze, že krb, kouřovod a komín jsou, kvůli špatnému hoření, studené – spalováním vlhkého dřeva se je nepovede zahřát na dostatečnou provozní teplotu. Na skle dvířek se usazují černé saze a zcela je začerní, v kouřovodu a v komíně se usazuje dehet a saze a snižují komínový tah. Velmi narůstá potřeba čištění komína, zvyšuje se riziko zahoření sazí a dehtu v komíně a tím jeho zničení. Všude je vlhko a koroze. Nespálené chemické látky, spolu s vysráženou vodou, jsou totiž mimořádně agresivní. To je čtvrtý problém při spalování vlhkého palivového dřeva – špiníte si a ničíte si krb či kamna, kouřovod a komín, způsobujete jejich korozi a zvyšujete potřebu čištění a vymetání.
Vodní pára uvolněná při spalování vlhkého dřeva v sobě obsahuje velké množství tepelné energie. Odnáší ji pryč, do komína a ven. Bez užitku. Odborně se tomu říká, že se zvýší komínová ztráta. To je pátý problém při spalování vlhkého palivového dřeva – vodní pára uvolněná z vlhkého palivového dřeva Vám bez užitku velkou část tepla odnese komínem ven.
Takže abychom to shrnuli – uvedli jsme pět pádných důvodů, proč se rozhodně vyvarovat spalování vlhkého dřeva:
1) Krb, krbová kamna nebo kotel nejsou schopné poskytnout jejich nominální topný výkon - i když se budete snažit jak chcete, tak hoření bude příliš pomalé.
2) Do komína unikne bez užitku část nespálených látek z paliva, které Vás proto neohřejí.
3) Uniklé nespálené látky jsou pěkně jedovatý chemický sajrajt, kterým otrávíte sebe i okolí.
4) Nespálené látky, které neuniknou do komína, spolu s vysráženou vodní párou zničí a zanesou krb i komín.
5) Voda z vlhkého dřeva v podobě vlhké páry odnese mnoho z energie palivového dřeva bez užitku komínem.
Je to tak - při spalování vlhkého dřeva můžete protopit dokonce až dvojnásobné množství dřeva než při topení dřevem suchým. Zároveň si zničíte krb či kamna a zamoříte okolí jedovatým dýmem.
vloženo: 6.8.2020, aktualizováno 6.8.2020